Kam vlečete mě? Krev vám stojí v očích
a pěna na rtech! Pliváte mi v líce
a hole vaše bijí hlavu moji –
Křesťanský lide! Vyznavači Krista!
A kněží jdou a dmýchají v zlost vaši,
a biskup kývá tamo s křesla svého
pochvalu hlavou zběsilosti vaší –
ó sluzi proradní vy jména Páně!
Nebesa vidím v slávě otevřená,
jak Štěpán kdysi, prvý svědek krve,
a Krista vidím na pravici Otce
a vidím, kterak andělům svým káže
plameny mečů schovat v schránu pochvy
a slitování s slepotou mít vaší –
sám ale rouchem halí sobě líce,
by andělé a svatí neviděli,
že bolest se mu řine proudem z očí!
Jen bijte, bijte! Nešetřte slin svojich,
On, Kristus, za každou tu ránu vaši
pohladí přelaskavě líce moje
a sliny vaše v záři slávy změní
a slova milá za hanu dá vaši –
jen plivejte a zuřte, klňte, bijte,
já neoněmím, pokud duch je v těle
a jazyk v ústech! Prolijte krev moji
a krev ta ještě křičeti vám bude,
co ústa moje hřměla v uši vaše:
Jste zatracenci, synové jste pekel,
vy Krista, který stoupil s láskou na svět,
jste uvěznili v sklepích duší svojich
a denně mrskáte Jej pýchou svojí
a vaše lakota Mu pouta ková
a vaše chlípnost do očí Mu plije,
obžerství vaše posmívá se Jemu
a tvrdost srdcí vašich kámen metá
do jasných skrání Spasitele mého,
bezcitnost vaše denně prodává Jej,
váš jazyk bodá kopím v prsa Jeho
a duše vaše každým hnutím svojím
hřebíky ostré v údy Jeho vráží –
vy zatracenci, děti Beliala!
A vy, kdož vedete to stádo divé,
pastýři špatní, vy, vy kněží jeho,
sádelní žráči, kterým odlesk pekel
už nyní svítí v lících vypasených
– jen hrozte mi, jen klňte, štvete, perte –
já smát se mohu! Říši pekel vidím
a plamen hladový, jenž po vás volá.
A ďáblů řada sedí tam a žehná
té vaší práci pro tu říši jejich!
A celé peklo bude vydlážděno
lebkami kněží, oči jejich budou
vyňaty z míst svých, aby svítily tam
jak lampy v utrpení odsouzenců,
nečisté ruce uťaty vám budou
a ďábel topič prohrabovat bude
plameny jimi pod rudými kotly –
jen bijte... bijte... Kámen... kámen druhý...
Ježíši Kriste, díky za tu milost...
že dáváš umřít mi... jak Štěpánovi...
v kamenů dešti... že mi ukazuješ...
Svou slávu... v kterou vejde... duše moje...
a peklo... které pozře vrahy Tvoje...
i vrahy moje... pane Jesu... Kriste...