HISTORIE.

Josef Svatopluk Machar

HISTORIE.
Proč pak tak hledíš? Chce se ti čeho? Co jsi tak stále zoufalá? – Já nevím, nevím. Bojím se všeho – A usedavě plakala. Osud ji zavál do ruky mojí jak lístek břízy zelené – neumí umřít, žití se bojí, vše opláče, nač vzpomene. Snad v jakýs zázrak doufala skrytě, snad – kdo ví? Ničím nejsem jist – Dnem jedním odlétlo smutné to dítě jako ten urvaný s břízy list. 146