BÍLÉ MOŘE.

Josef Svatopluk Machar

BÍLÉ MOŘE.
Do výšky, šíře kolem po prostoře šedivých mlžin stojí tiché moře, je nebe skryto, zapadl v svět, jen co bys ruku vztah – dál nevidět. A voláš-li v , odpovědi není a vzdychneš-li, ten vzdech se v mlhu mění a couvej před ní, nebo žeň se v před, je všude stejně bílá měkká zeď. Bez drahé ruky jsi tu, bez přítele, tvé vztahy k žití přervány jsou cele, ba, není ani zákeřnických dyk, jichž ocel ti tak často v záda vnik. Je hlucho... Hruď tvá sice ještě dýše – však žiješ ještě? Bílým mořem tiše tě objímá snad Věčnost šedivá a naposled jsi pohřben za živa... 12