VESNICÍ.

Josef Svatopluk Machar

VESNICÍ.
Náš kočár letí. Všude tma. Za vzdálenýma humnama psi vyjí. V kolej silnice se lije z jedné jizbice pruh světla. Jedem blíž a blíž, už také rámus uslyšíš, hlas hrubý řve tam: – Mordije! – A ženský: – On mě zabije! – Mordije! – Dost už, pro pět ran! – – Set sakra! – Pomoz Kristus Pán! – A z oken kolem ku předu se chýlí hlavy sousedů. Nu, jenom mžik – a před náma už zas je tichá, němá tma, už zapad i ten křik a jek, jen rozlehlý je slyšet štěk, i ten se ztrácí. Do šíra jen němá tma se rozvírá. 96