NA PAMÁTKU 5. LISTOPADU 1905.
Byli jsme zas jednou u zkoušky,
ujde to – no, díky bohu!
Stísněné hrudi zas volno je,
už si zas vydychnout mohu!
Rosteme na těle, na duši,
rozum náš také se tuží –
profesor Osud si práci dal,
díky Vám, horlivý muži!
Jsme s policajty hotovi,
– bozi, jak v prsou to buchá! –
Teď ještě v sobě jen dobijme
policajtského ducha!
Teď ještě hezky odložme
své kocourkovské zvyky –
nemyslem, že se točí svět
kol české politiky!
Nemyslem, že se nám Evropa
s pokřikem na pomoc sběhne –
kdyby nás Vídeň i zabila,
nikde se prst pro nás nehne!
Zavřemež ústa svá nezdolná
a napněm uši jen, bratři:
vizme a slyšme, jak jinde je,
a mlčme, jak se i patří!
Když mluvit – pak slovo buď jak meč,
za slovem ať jdou hned činy!
115
Pleťme již provazy z konopí
a ne z té pavučiny!
Naposled – když nám už tolikrát
dal Osud své Mene tekel –
žeňme ty tuhé své poslance
už kams do horoucích pekel!
Těch opohlavkovaných lebek řad
ať není v Čechách už vidět –
aby se člověk dál nemusil
v ničem už za svůj lid stydět!
116