NA PAMÁTKU 5. LISTOPADU 1905.

NA PAMÁTKU 5. LISTOPADU 1905.
Byli jsme zas jednou u zkoušky, ujde to – no, díky bohu! Stísněné hrudi zas volno je, už si zas vydychnout mohu! Rosteme na těle, na duši, rozum náš také se tuží – profesor Osud si práci dal, díky Vám, horlivý muži! Jsme s policajty hotovi, – bozi, jak v prsou to buchá! – Teď ještě v sobě jen dobijme policajtského ducha! Teď ještě hezky odložme své kocourkovské zvyky – nemyslem, že se točí svět kol české politiky! Nemyslem, že se nám Evropa s pokřikem na pomoc sběhne – kdyby nás Vídeň i zabila, nikde se prst pro nás nehne! Zavřemež ústa svá nezdolná a napněm uši jen, bratři: vizme a slyšme, jak jinde je, a mlčme, jak se i patří! Když mluvit – pak slovo buď jak meč, za slovem ať jdou hned činy! 115 Pleťme již provazy z konopí a ne z té pavučiny! Naposled – když nám už tolikrát dal Osud své Mene tekel – žeňme ty tuhé své poslance už kams do horoucích pekel! Těch opohlavkovaných lebek řad ať není v Čechách už vidět – aby se člověk dál nemusil v ničem už za svůj lid stydět! 116