PŘÍTELI G. ŠTORCHOVI.

Josef Svatopluk Machar

PŘÍTELI G. ŠTORCHOVI.
Nic nevadí – Vy soudil jste jak druzí. Mou dílnu zřel jste zahalenu prachem a kámen roztříštěný lítal kolem a k tomu všemu viděl jste, jak často já, umazán, a hrůza! – bez kabátu s kolečkem vyjížděl jsem na silnici a štěrkoval ji – – – jaký div, že vzdychl jste nad básnickou mojí minulostí a litoval, že já – ne bez nadání – tak padl, že už štěrkařem jsem nyní cest národních – – nu, soudili tak mnozí, ten vzdych, ten zatratil mě povzneseně. Však kdybyste si býval všiml, pane, i toho štěrku, poznat byste musil, že odštěpky to mramoru a žuly, a že se tedy v dílně dít cos musí – – však dosti o tom – – dnes mě potěšilo to vaše milé rozjařené slovo, že nezmate vás příště prach z mé dílny a kolečko a štěrk, já bez kabátu, že máte víru ve mě... Dosti. Stačí. 97

Básně v knize Krůpěje (in Macharovy spisy, svazek 23):