CHIRURGOVY PRÁZDNINY.

Josef Svatopluk Machar

CHIRURGOVY PRÁZDNINY. R. B. Máchovi.
Váš chirurg, drahý pane, není doma, váš chirurg odejel si na prázdniny v kraj mladosti své. Příliš byl už zhnusen svým řemeslem, jež nepříjemno očím a sluchu také hudbou zrovna není. A každý pacient v tom muži s nožem jen škůdce, nepřítele, vraha vidí – i mně se jinak nevedlo, můj drahý. A to a jiné všecko kolem vzato nesladí nijak naše živobytí – tož odejel jsem. V mladosti své krajích teď procházím se, setkávám se s lidmi, již jinak vyšli z mého horizontu, na hřbitov chodím k hrobům, v kterých leží proslulí reci všelijakých tradic – a chvím se jen, že vím, že chvíle přijde, kdy k řemeslu se zase vrátit musím, jsemť odborníkem, jemuž není dáno se dívat na nebe a na počasí, spat chodit s kurami a vstávat s kosy a chválit poctivost těch starých časů. Ta chvíle přijde. Ambulance moje zas bude jako vždycky otevřena a uřezávat budu jako vždycky, dle potřeby úd, hlavy – zvláště hlavy. Teď chodím tady – ale věřte, drahý, že často mi to rukou poškubuje, když slyším, výtečník že ten a onen má mozek snětivý, má v ústech vítr 42 a pravou ruku jaksi nenechavou – – chci vydržet, chci odpočinout trochu, však ďas ví, na jak dlouho dovolí mi to svědomí mé, muže odborníka. 43

Básně v knize Krůpěje (in Macharovy spisy, svazek 23):