ZKOUŠKA.

ZKOUŠKA.
Dnes zdálo se mi: nebožtík Lev, papež, mě zkoušet přišel z vědy náboženské. Byl hubený, měl baziliščí oči a ruce suché jako supí drápy, měl v prstech šňupec, jímž nos sytil tenký a prsní plochu sutany své bílé – tak, jak to bylo všechno v skutečnosti. A zkoušel tedy. Dal mi provést důkaz jsoucnosti boží – já ten důkaz proved. A na to, že je Kristus synem božím a při tom bohem, tedy vlastním otcem – což dokázal jsem nezvratně a pevně. Konečně ptal se, znám-li dovoditi, že samospasitelná církev římská je přímo Kristem Pánem založena, a papež, viditelná hlava její, že neomylný ve věcech je víry – ten důkaz též se povedl mi skvěle. A na to díval se mi Leo v oči a řekl nosem: Byl jste v podezření, že nejste zrovna oddán svaté církvi – nu, planá pomluva, jak dokázaly profundní vaše právě vědomosti. I píše eminenc mi do notesu a při tom kmit mu lehce pohrdlivý úsměšek kolem rtů i v malých očích – já porozuměl a měl tajnou radost, že odbyto to, že mít budu pokoj zas na několik pohanských svých týdnů. 88