DODATEK K TESTAMENTU.

DODATEK K TESTAMENTU. „Pojď, přečti mi nějakou báseň...“ Longfellow.
Přátelé, co odkáži vám, povím přesným testamentem – tento kodicil vám jeví moje přání poslední: Až mě hlínou zasypete, čtěte hlasně na mém hrobě aspoň po dvou, po třech básních z těchto drahých lyriků: Wojkowicz, Theer, Otto Fischer, Zeyer také nemůž zklamat, pak pan farář z Prostějova, čacký Dante-Lutinov. Item Sova – ač on raděj Horace prý než mě čítal – dobrá, nasypme mu takto na leb uhlí řeřavé! V posled ty, kdož „obrodili sestárlou nám poesii,“ u nichž za živa jsem nikdy za verš prvý nedošel – Čas je plný nejistoty, zvláště když je člověk v hrobě... Může ožít tam a dýchat, všemi smysly vládnouti – 54 Co pak počít ve tmě truhly? Kterak života se zbýti, jenž se vrátí nečekaně, sotva že byl odešel? Dát si propíchnouti srdce? Tak si přává ten a onen... Mně – až hrob můj zasypete – čtěte jen ty lyriky! 55