PASTEL.

Josef Svatopluk Machar

PASTEL.
Jak z porcelánu panenka má pěknou hlavičku, ty oči – každé pomněnka, pel broskve na líčku. A v hlavičce té mnoho snů a mnohý těžký žel o věčné lásky plamenu, jak svět jí neviděl, o praporčíku milenci, jenž knír už zřejmě má, o tajné korespondenci, jež může oběma zmar jistojistý přinésti – oh, sny ty přitmělé, jež hovoří jí o štěstí jen potem na čele! 178 A jinak – rovna poupěti zří ve svět zvesela – co z tebe za čtvrt století as život udělá? Pastelku, z barev otrou tě, a celý ten tvůj skvost i v malilinkém kornoutě mít bude místa dost. 179