„NÁŠ LID.“
I.
1-1Lid!... Božstvo veliké, nad všecko světější –
1-2oh, jak to slovo zní velebně po národě!
2-1Má popů svojich sbor, jimž dá chléb vezdejší
2-2a slávu, úctu, čest, jak údělem v jich rodě.
3-1Nám pošetilcům jest útěchou v dobách zlých
3-2a cílem našich snah, obsahem každé dumy...
3-3– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –
3-4A zatím lid ten dlí v tmě ve svých jeskyních,
3-5my nepoznali ho, a on nám nerozumí.
II.
4-1Jsou květy, které by v svůj nevyspěly plod,
4-2kdyby jim v kalichy byl nezanesl maně
5-1dělníků čilých houf, drobounkých včelek rod,
5-2jenž za svou prací jde na osluněné stráně.
234
6-1O lepší příští všech se stále staraje
6-2ten dělník bezjmenný jde v tmavé nitro květů,
7-1pyl plodný chytá se mu na noh okraje,
7-2na bdělá tykadla a sází se kol retů,
8-1k těm květům potom jde a vniká k pestíku
8-2a střásá plodný prach do tmavé smutné schrány.
8-3– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –
8-4Náš lid dlí v jeskyních. Však ruce dělníků,
8-5sta černých drahých ruk, vy buďtež požehnány!
235