Sonet-epilog čtenáři.

Josef Svatopluk Machar

Já psal, tys čet’ a, jak to často bývá, přátelství kvítek mezi námi zkvet’, a proto slušno, bychom slova tklivá si při rozchodu řekli naposled. Ty víš, můj drahý, že už řadu let ten sonet báječné žně u nás mívá, však velcí mistři požnou všecko hned, když přijdem my, už strniště jen zbývá. Tož nelze klasy vzácných pravd a rad ti na těch stránkách bujně předkládat a proto, prosím, kytici tu vem – je to jen chrpa s rudým koukolem, to krvavé v ní jen mák planý jest – tak, jak to roste podle prašných cest...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

137. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VII. Lístek do památníku. (Josef Svatopluk Machar)
  2. POROSENÉ CHRPY. (Josef Václav Sládek)
  3. XII. Lid učitelstvu. (Jan Vřesnický)
  4. MODLITBA (Richard Weiner)
  5. VDĚČNOST. (Jaroslav Vrchlický)
  6. JSME K BOJI ODSOUZENI. (Josef Václav Sládek)
  7. XIII. BALLATA O VŠEDNÍCH DNECH. (Jaroslav Vrchlický)
  8. V. Předc jen jsem kdysi hlavu sklonil v smutku, (Jan Neruda)
  9. Pole (Antonín Klášterský)
  10. Polní květy. (Antonín Klášterský)