KŘE, STROMY ŽENOU DO ZELENĚ –

Josef Svatopluk Machar

KŘE, STROMY ŽENOU DO ZELENĚ –
Kře, stromy ženou do zeleně, a ptáci pějí v zahradách, po čistém nebi navlněně jdou mráčky v bílých hromadách – leč nevěř ještě v příchod jara, ty drahá duše duše mé: mně ondy řekla babka stará, jak lehce se v tom zklameme. (Prý oči její pozorují to vše už sedmdesát let): Ať pějí ptáci, zeleň bují, a mráčky dávají se v let – prý dokud nestěhují v lesy se s vránou havran v letní byt – to Jaro u nás nesedne si, a nemá se mu uvěřit. – A v skutku: krákot v době ranní, pak v zahradě a vinici den celý vidět houfy vranní domácně hospodařící. A milé Jaro s něhou v oku jak plaché dítě vede si: je stále jaksi na odskoku a sednout za nic nechce si. 104