JSOU OČI ŽENSKÉ...

Josef Svatopluk Machar

JSOU OČI ŽENSKÉ...
Jsou oči ženské, v nichž se tají akt pátý jakýchs příštích dram, vod černomořských smutek mají, dna nedohledneš nikdy tam. A duše, zírající jimi, snů plytkých nezná o štěstí, je velká vzmachy vášnivými a hrdá v němé bolesti. Cest šírých nezná – v osamění jde rozoranou pěšinou. Hřích její hříchem jejím není, leč ortele jí neminou. Jde bez odporu, beze slova, bez kárných hlasů svědomí k své dramě bytost osudová, kde duše se jí přelomí. Však někdy – Osud nedovede ji v pátý akt ten ničící a vrátí ji k té cestě šedé, k té žití všední silnici – pak dá jí v oči moudrou živost i solidní a jasné dno, i vezdejších dnů starostlivost a vezme vše, co záhadno. 115