SVÁTEK MATEK

Josef Svatopluk Machar

„Ti kluci naši! Řekni, napadá ti, že jsou vlastně každý záhada?“ – Ba. Každý sije pusy hořlavé a každý má tak ruce zvědavé. – „A po tom? Po tom je jak zmrzlina. Div nezbije tě. Kde je příčina?“ – Ba, po tom, každý má tak skelný zrak. Když oběsil se táta zrovna tak se díval. – „Věru, je to ku vzteku, že některému je i do breku –“ – Co našinec se jako harfa chví – „A za ,ještě‘ by dal i království –“ – My chcem se vyžít. Jinak život ten je otrava. A žít jej – nehoden. – „Jen kdyby tihle chlapci pitomí mu rozuměli aspoň jako my –“ Já maně zaslechl jsem pár těch vět – dvě žabky, každé sotva patnáct let, Moralist nejsem. Ale byla mi ta chvilka hrozná. Také matkami ty děti stanou se jednoho dne... A jejich děti bědné, náhodné co zdědí po nich? Co jim žití dá? Jak jednou v teskné chvíli probodá ty dětské duše jedno slovíčko, slyšené kdesi... „Mámo, mamičko“...

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

997. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Heraklit. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Ó hleďte jen tu věčnou tajemnici, (Adolf Heyduk)
  3. Kaleidoskop. (Jaroslav Vrchlický)
  4. ZA TICHÝCH BLESKŮ. (Eliška Krásnohorská)
  5. XIX. Dědičnost. (Jaroslav Vrchlický)
  6. XVII. (Jaroslav Vrchlický)
  7. 98. Bivoji naši. (Jan Petr Jordan)
  8. PERSEFONÉ. (Zikmund Winter)
  9. Sonet o hádance života. (Josef Svatopluk Machar)
  10. Bůh. (Jaroslav Vrchlický)