BŘICHA V PRAXI A THEORII

Josef Svatopluk Machar

BŘICHA V PRAXI A THEORII
Nahoře žije se. Bříška jsou plná, v očích je sluníčko, v duších zní hudba. Inu, tak stává se: teplá je vlna, do níž ty životy zhalila sudba. Dole je zoufalo. Mezery v břiše. Dnešky jsou šedivé a zítřky černé. Žebrá se, krade se a jde se tiše na lup a na vraždy – kus práce perné. Při tom je úvaha: buď to půjde, pak přijde pro břicho nálada slavná – anebo chytí nás a potom bude živit nás kriminál. – Úvaha správná! Nahoře diví se těm desperádům, útěchu vznešenou sypou jim vřele: Lidičky, klaňte se těm našim řádům, jsmeť blaha ostrovem v Evropě celé! Slyší to ti dole? Proč nejsou zticha? Kulturní národ má zdravý mít kořen, člověk zde nemá být otrokem břicha, člověk je k něčemu vyššímu stvořen. 183