REVOLUCE.
A je to něco, co se neslo světem
jak vítr a jak světlo svěžím letem,
a sny a touhy dávných trpitelů
vyvstaly z hrobů, hlásily se k tělu
a učiněny byly ihned činy.
Pořádek sdělán, zaplašeny stíny
a odklizeno shnilé harampátí,
snad nejemně, však když tě čilost schvátí,
pak leccos stane se v tom chvatu vírném,
co nezničil bys nikdy v kroku mírném.
A máš-li trochu choulostivé city
a jsi-li dítě sentimentality,
pak zůstaň raděj v starých parků hluši,
kde Amor pouští šípy na Venuši,
kde pudrovaní kavalíři září,
kde dámy mají přílepečky v tváři –
a lží je vše: i bůh, i slovo muže,
vlast, přátelství i ženských lící růže,
lež, všude lež. Nuž, citlivůstko, chceš-li,
57
v ten svět si zajdi prolhaný a sešlý
a sni tam...
Zde pro slabé místa není,
krev proudí tu a kanonů zní hřmění
a před Věčnosti tváří jenom silní
jsou dobří, klidni, šťastni, neomylni.
A bůh? Je? Není? Těžko říci. Kdo ví?
A je-li, ať si ve svém nebi hoví
a nemíchá se v naše lidské věci.
Neb vyvstali tu obrové a reci,
již hlavu svoji hrdě povznášejí,
nic netíží ji, myšlenky pak její
ji lehkou činí, zdvihají ji vzhůru
nad bláto ulic, nad života chmuru,
a když se vyprosťují, pak to blýská
a hřmí, až diváku děs hrdlo stiská –
ty nepostraší kdos tam nad hvězdami,
ty neovládnou ani sebe samy,
jsou rozsévači na planinách Smrti
a bezvolně pak sami sebe zdrtí,
dělníci Osudu...
Čas velce letí,
a každý rok se čítá za století.
58