REVOLUCE.

Josef Svatopluk Machar

REVOLUCE.
A je to něco, co se neslo světem jak vítr a jak světlo svěžím letem, a sny a touhy dávných trpitelů vyvstaly z hrobů, hlásily se k tělu a učiněny byly ihned činy. Pořádek sdělán, zaplašeny stíny a odklizeno shnilé harampátí, snad nejemně, však když tě čilost schvátí, pak leccos stane se v tom chvatu vírném, co nezničil bys nikdy v kroku mírném. A máš-li trochu choulostivé city a jsi-li dítě sentimentality, pak zůstaň raděj v starých parků hluši, kde Amor pouští šípy na Venuši, kde pudrovaní kavalíři září, kde dámy mají přílepečky v tváři – a lží je vše: i bůh, i slovo muže, vlast, přátelství i ženských lící růže, lež, všude lež. Nuž, citlivůstko, chceš-li, 57 v ten svět si zajdi prolhaný a sešlý a sni tam... Zde pro slabé místa není, krev proudí tu a kanonů zní hřmění a před Věčnosti tváří jenom silní jsou dobří, klidni, šťastni, neomylni. A bůh? Je? Není? Těžko říci. Kdo ví? A je-li, ať si ve svém nebi hoví a nemíchá se v naše lidské věci. Neb vyvstali tu obrové a reci, již hlavu svoji hrdě povznášejí, nic netíží ji, myšlenky pak její ji lehkou činí, zdvihají ji vzhůru nad bláto ulic, nad života chmuru, a když se vyprosťují, pak to blýská a hřmí, až diváku děs hrdlo stiská – ty nepostraší kdos tam nad hvězdami, ty neovládnou ani sebe samy, jsou rozsévači na planinách Smrti a bezvolně pak sami sebe zdrtí, dělníci Osudu... Čas velce letí, a každý rok se čítá za století. 58