Z DENÍKU Mlle DE T.

Josef Svatopluk Machar

Z DENÍKU Mlle DE T.
17.
16. října 1793.

Ruka se třese, slzy v papír kanou. Královnu naši smutnou milovanou já viděla dnes... Bože, naposledy!... Na bídné káře jako přízrak bledý tou cestou jela, kam teď všichni jedou, zrak zmučený a hlavu časně šedou, na zádech ruce jako zlosyn spjaté, zástupem jela luzy vztekem jaté za deště nadávek a kleteb, lání ba, holemi i sápali se na ni, co ona jenom pohled povržení hodila chvilkou v ono pusté vření – a jinak zřela k Tuileriím dlouze, na okna svoje – tu jí zakmit pouze po lících smutek, jistě vzpomínala, co bylo kdys, a všemu s bohem dala – – 156 Já nesnesla víc; oči uplakané, jsem běžela jak zvíře honci štvané a dopadla na lůžko svoje chudé. A na Náměstí Revoluce bude už konec všemu... Už tu šedou hlavu nebolí život... Bože milostivý, jedině Tvůj soud bude spravedlivý a dá té bědné tiché mučennici ve slávě ráje zírat do Tvých lící! 157