U JEMAPPES
(6. listopadu 1792)
– a rakouští husaři s vrchu Hurá!
a Prusové do boku pálí – –
Poklesá prapor! Toť jatka jen zlá!
Půl našich v krvi se válí! –
– Občane generale, není možno! –
– Chraň se, kdo můžeš –
Zvlnily se řady
a obrátily frontu. Jednotliví
už odhazují tornistru a pušku – –
Zrud Dumouriez: – Jakže, bratří moji,
Francie děti vidím na útěku?! –
Tak běžte, bratří, běžte do Paříže –
a vyřiďte, že nepřítel vám v patách, –
že rozlil se už všude po Francii –
a vyřiďte, – že general váš leží
u Jemappes na praporu Revoluce! –
Vojáku vyrval trojbarevný prapor
a dál se o ně nijak nestaraje,
zdvih žerď a šavli, do vrchu se řítil
a zanotoval píseň Revoluce:
– Ku předu, dítky Francie –
hlas jeho dunění děl, praskot pušek
a dusot kopyt zvučně přehlušuje:
– den slávy na trůn usedá! –
98
tak s praporem a šavlí, oheň v očích
jak lev se žene do rakouských jezdců:
– Hle, proti nám tyranie –
už nepěje sám, na sta hrdel kolem,
a bajonetů ocel k předu pádí:
– krvavý prapor pozvedá! –
– – – – – – – – – – – – – – –
už nepozvedá. Jako zžaté klasy
husarů řady s poděšených koní
v prach země krví pokropený letí.
A děla Prusů zmlkají a touží
z míst odejít, kde marně tolik hřměla,
však už jsou tady Revoluce děti
a obracejí hrdla jejich vřelá
v rovinu dolů, kde se šiky plouží
armády zbité Rakušanů, Prusů,
a pozdrav posílají jim z těch kusů
a Revoluce píseň dále pějí,
jen tempem volnějším a pokojněji...
99