Klekání.

František Cajthaml-Liberté

Klekání.
Po letech ztracených v cizině spatřil jsem svou rodnou chatu; pučící země se chystala zahalit do černých šatů. A prací klopotnou znavena usíná vesnička tiše, z kapličky stříbrný zvonku hlas svolává v nadzemské říše. O božské odplatě vypráví za trudy tohoto světa – ve mně však probouzí vzpomínku na dětství smutného léta. Již tehdy, když zvon zval k modlitbě a kde kdo křižoval čelo, já hloubal, samotář, že mnohé není jak býti by mělo. A dnes pln skepse v nadzemský ráj, jda z tvrdé života školy, při hlase starého přítele v očích se tmí, srdce bolí. 15