POUŠŤ.

Otakar Auředníček

Má duše poušť jest, v níž řvou lvové bolu, a písně mé jsou sfingy zmlklé záhy; je divý žár tam, v noci vánek vlahý, plá měsíc, zlatý květ na černém stvolu. Neb vichr pak na poušť se řítí dolů, jež pouze vidí lupiče a vrahy, a časem sfingy rozpějí se tahy v mystických nocech v píseň plnou bolu. Kdy zářné oči hvězd nad zemí planou, ó lásko má, ty karavano plesná, za smíchu táhneš pouští zadumanou! A zvučí písně, květy prší na zem, až jako mystická věž tmavá, děsná se zvedne Samum a vše pohřbí rázem...

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

332. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Tužba. (Adolf Heyduk)
  2. Hovor dvou andělů. (Jaroslav Vrchlický)
  3. DĚDICOVÉ SV. GRALA (Jaroslav Vrchlický)
  4. Básníci ghazelů. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Otázka bez odpovědi. (Jaroslav Vrchlický)
  6. MELODIE. (Jaroslav Vrchlický)
  7. XLI. Panně Montserratské. (Xaver Dvořák)
  8. Hvězdný mír. (Alfons Breska)
  9. Symfonie živlů. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Sloup Memnonův. (Jaroslav Vrchlický)