POUŠŤ.

Otakar Auředníček

POUŠŤ.
Má duše poušť jest, v níž řvou lvové bolu, a písně mé jsou sfingy zmlklé záhy; je divý žár tam, v noci vánek vlahý, plá měsíc, zlatý květ na černém stvolu. Neb vichr pak na poušť se řítí dolů, jež pouze vidí lupiče a vrahy, a časem sfingy rozpějí se tahy v mystických nocech v píseň plnou bolu. Kdy zářné oči hvězd nad zemí planou, ó lásko má, ty karavano plesná, za smíchu táhneš pouští zadumanou! 2 A zvučí písně, květy prší na zem, až jako mystická věž tmavá, děsná se zvedne Samum a vše pohřbí rázem...

Kniha Verše (1889)
Autor Otakar Auředníček