PŘIZNEJME SI!
Neaugurujme si, bratří, s výšky,
nejsme dětmi Husa ani Žižky –
Jiří Plachý z celé historie
nejspíš ještě v krvi naší žije.
KŮŇ A ČLOVĚK.
Bájka trochu časově politická.
Kůň se dal na šest měsíců do služeb člověku. Vymínil si dobré zacházení a nějaký malý plat. Služba byla tvrdá. Ale kůň, chtěje si ji zpříjemniti a člověka trochu obměkčiti, začal diplomatisovati. Den co den říkal člověku, že by on, kůň, bez něho nemohl živ být, že se diví, jak on, kůň, mohl kdysi vůbec být živ ve volné stepi, a dále, že ostatně ani člověk bez něho, koně, nemůže dále existovat! Člověk poslouchal a poslouchal, a když po uplynulých měsících kůň žádal na člověku svoji svobodu a smluvený plat, řekl mu: „Zvíře pošetilé, do záhuby své se chceš vřítiti! Jak ti možno dáti svobodu, o které sám jsi mě přesvědčil, že nevedla k tvému dobru? Jak tě mám pustiti od sebe, když jsi mi dokázal, že bez tebe nelze mi dále živu býti? A plat žádáš? K čemu ti ještě zvlášť platiti, když jsem vůbec pánem a vládcem tvého života?“ –
9
Od těch dob zůstal kůň v podruží člověka, jak by doložil Aesop, kdyby byl tuhle bájku vypravoval po 31. lednu 1903.