I.
Osobní.
Můj milý, dobrý pane Rohane!
Tož přece někdo časem povstane,
jemuž se – až tak na některé chyby –
konečně všechno v našich Čechách líbí?
Hle, hubujete na mé „Konfese“ –
(má láska se k nim také nenese,
než Osud mě už na vždy s nimi spletl)
však, chudáku můj, proč pak jste je četl!
Dál zlobíte se, že je Tůma pes –
žel, musím vám tak tvrdit zase dnes.
Pak mně s Herbenem mělo by se zlíbit
si na potkání nejmíň chrupy vybít.
A prohlásit, jak vám se asi zdá,
že Masaryk je nicka nicotná –
v tom všem se nedá pomoci vám sice,
však buďte rád, že neschází vám více.
39
Na zimu uhlím opatřte svůj dům
a držte Konopišťským zbrojnošům
dál palec svůj! A na své hrdé výši
nečtěte vše, co pošetilci píší!