MÁM-LI CO SPOLEČNÉHO S P. V. DYKEM?

MÁM-LI CO SPOLEČNÉHO S P. V. DYKEM?
To bylo za dnů mladosti tak před patnácti lety, že člověk z pouhé bujnosti své měnil toiletty. A mnohý nahý přišel, vzal, co válelo se v domě – nu, dobrodiní udělal jsem často nevědomě. – Jak pak se, pane Dyku, vám v tom šatě chodí? Placet? (toť latinské je!). – Jen se ptám, nic nemusíte vracet. – To byl kdys háv můj lyrický a leckde se teď nese, však vy jste člověk praktický a v mnohém vyznáte se: – Knoflíky nové má teď frak, jsou sežehleny spodky, a vidno, nyní žlutý lak na moje máte botky, – nu, toť věc vkusu. Ale plášť se vydařil vám věru, 86 podšívka rudá svítí zvlášť efektně v ulic šeru! – A chodit tak v tom obleku a láti jeho dárci po široku a daleku – jste originál arci! – A že jste byl vždy přebystr, jste literární perla – oh, lehce může filistr vzrůst na Verfluchter-Kerla! – Jen poplést trochu láním svým kavární Pavly, Petry – a už jsou vaším vlastnictvím ta metra i ty metry! – („Metra a metry“– jasno už? „inferi“, trvám také? Čiperný získá u nás muž znalosti všelijaké!) – Však v plánech račte pozor dát! Je lehko lidi zmásti – však aby nevlez diplomat si do svých vlastních pastí! – Když trháte mé kalhoty, jež máte na svém těle – nevyjde pak kus nahoty na boží světlo stkvělé? – A jak pak má být, řekněme, i v dalším žití toku? Což pak ty dnešní šaty mé za ňákých dvacet roků?! – Labuntur anni. (Latina a smutného cos značí) 87 ať potom není příčina k bezúčelnému pláči! – – – – – – – – – – – – – – – Nu dost. To je to společné, co s panem Dykem máme. To na otázky všetečné, bych ukonejšil známé.