XII. VERŠE

Josef Svatopluk Machar

XII.
VERŠE
Vy čtete verše ještě? Incroyable! Já už jen píši je v tom přesvědčení, že mařím čas i papír. Byly doby, kdy myslíval jsem, že je slovo činem, dnes vidím, že je slovo pouze slovem a činy mluvit chtěl bych. Ale píšu a trýzeň nečinnosti svírá duši a klidu nemám – člověk přebytečný a zbytečný se potácím v svém čase. Ach, kdyby aspoň možno bylo dneska, že odepsal bych verši něco s duše – leč není toho. Dál ji tíží všecko: i víra nedočkavá, naděj těžká a dál ji síly nevydané lámou – je těžko žít a umříti se nechce, a tak v té době činů, dějů plné ty verše píši, jak bych skládat mohl z neživých květů neživých pár kytic, jež zdobit mají klobouk všední krásky, či ve skleněné váze před zrcadlem být mají tichým shromaždištěm prachu. 26

Kniha Tristium Praga (in Macharovy spisy, svazek 25) (1926)
Autor Josef Svatopluk Machar