XXXIII.
BILANCE
Přátelé – marno! Tyhle verše dnešní
působí trapně. I ta celá sláva
našeho písemnictví jest jen papír.
Bezcenný papír. Přišla velká chvíle,
a všeliké ty poklady a skvosty
na vodách zkalených jak sláma plovou.
Je obětí a utrácením času
číst české verše. Všude hra a faleš.
Čas, kritik bezohledný, musil přijít
a prubířským svým kamenem v nás třísknout
a třískl silně. Ve svých skříních měli
jsme diamanty, rubíny a safír
a cizině jsme pevně tvrdívali,
že skvosty jsou to ceny nedosáhlé –
dnes jasno: sklo to. Však jsme – vyznejme si –
se skepsí tajnou zírali k těm skříním
a v poklady své sami nevěřili. –
A stavěli jsme paláce a chrámy
bez víry v božstva, jež v nich bydlit měla.
Tak postavili jsme jim z kratochvíle
vánoční betlem, domky z hracích karet,
budovy z kostek, půjčených nám dětmi. –
Jen otevřeně: kde jsme měli býti
svědomím lidu, své já malicherné
jsme vypestřili umně titěrnostmi
a zvali jsme se básníky a pěvci. –
My nežili, my hráli tento život. –
Kde pláč měl téci, dávali jsme hladce
na místě slzí sladkou limonádu. –
Zpovědník zpíval hříšníkovi kuplet. –
50
Čas přišel na nás – bědné podívání! –
A že se bankrotuje také jinde,
nás neomlouvá, něčeho lze pozbýt,
kde nadbytek jest. U nás – pochybuji. –
Pro Věčnost, braši, nutno stavět jinak –
ach vím, že lehko předpisovat recept
a těžko provést... Přitesat si kvádry
a ztmelit krví, žil svých vřelou krví,
a palác zbudovat, v nějž naposledy
ti prostá česká duše vejít nechce –
ba, lehko radit...
Ale – uvidíme.
Je předem nutno, bezohledně pohřbít
Minulost mrtvou, trety bezecenné,
a přikrýt těžkým kamenem tu jámu,
by citlivůstky nepřišly zas jednou
a nepřipravily jim z mrtvých vstání.
A potom rez a kaz vyčistit z duše
a studánkou ji udělati víry.
A potom k práci – bez nároků odměn,
neb národ nesmí k nám mít povinností,
jak k němu my mít musíme a máme.
I hledat neforemné drahokamy
a vybrousit je pro národní poklad,
i stavět chrám i zpovídat i kárat
i vykladačem býti činů dneška
a z minulých dní cest se dohadovat,
kam zítra asi vstoupit dá nám Osud.
Toť žití – „jiné vše je písemnictvím“.
1917.
51