XLVII. A JEŠTĚ ČASOVÉ ZPÍVÁNÍ

XLVII.
A JEŠTĚ ČASOVÉ ZPÍVÁNÍ
Myši a žížaly, jež jste se skrývaly za bouří, zim s míněním svým – ty sysle rozvážný, jenž seděls celé dny přeopatrn u svojich zrn – všechny vy potvůrky, jež ze své komůrky nešly jste ven v nejistý den – čas bije na dveře, rovnejte páteře, pomalíčko na sluníčko! Vyznejte statečně, že jste vždy konečně – dnes už to jde – věřili zde. Rytíři z Blaníka, dnes hraje muzika dle jiných not – tož nyní: hot! 78 Čehý a Zachovej – pámbů jim pokoj dej! – neplatí víc, tož z plných plic prsní ton pusťte svůj, směle: Kde domov můj! Povýšte hlas – nejvyšší čas! Jasno už chvíle té, vlastenci, riskněte! Zmizel už šer – ven ze svých děr! Začátkem října 1918.
79