LVI.
IMPROMPTU
Ten Dnešek zdvihne se jako kat
nad Včírkem, otcem svým rodným,
svítilnou hlavu mu ozáří
a odpraví způsobem vhodným.
Mrtvolu při sekci rozkrájí,
prozkoumá srdce i duši,
cynicky často se zasměje
nad šalbou, pokrytstvím, hluší.
Rodáci, to už je světa běh,
byl Dnešek Včerejšku dosud
katem i soudcem i hrobařem –
zítra jej stihne týž osud.
Hus včírka – nouzové vydání,
pro lid jen byl jaksi platný –
hřmí Dnešek: Ne, byl to Macchiavell
a český překlad je špatný!
Demosthen pistol zdvih na všechny,
kdož chtěli vlast naši zloupit,
náhle zmlk – a zítřek odhalil,
že si dal pistol tu koupit.
Richelieu včera vstal, politik,
sta duší k němu se druží –
dnes víme: padělek, plný chyb
a vázán je ve volské kůži.
99
Ten tam zas chycen byl kameny
a jedem napálen jistě,
až dodych – a Dnešek vykřikl:
Muž čestný. Byl na svém místě!
Katuje Dnešek ty Včerejšky,
stín jejich chodí a straší –
rodáci, tak my to vedeme
v tak zvané volnosti naši!
100