LVI. IMPROMPTU

LVI.
IMPROMPTU
Ten Dnešek zdvihne se jako kat nad Včírkem, otcem svým rodným, svítilnou hlavu mu ozáří a odpraví způsobem vhodným. Mrtvolu při sekci rozkrájí, prozkoumá srdce i duši, cynicky často se zasměje nad šalbou, pokrytstvím, hluší. Rodáci, to už je světa běh, byl Dnešek Včerejšku dosud katem i soudcem i hrobařem – zítra jej stihne týž osud. Hus včírka – nouzové vydání, pro lid jen byl jaksi platný – hřmí Dnešek: Ne, byl to Macchiavell a český překlad je špatný! Demosthen pistol zdvih na všechny, kdož chtěli vlast naši zloupit, náhle zmlk – a zítřek odhalil, že si dal pistol tu koupit. Richelieu včera vstal, politik, sta duší k němu se druží – dnes víme: padělek, plný chyb a vázán je ve volské kůži. 99 Ten tam zas chycen byl kameny a jedem napálen jistě, až dodych – a Dnešek vykřikl: Muž čestný. Byl na svém místě! Katuje Dnešek ty Včerejšky, stín jejich chodí a straší – rodáci, tak my to vedeme v tak zvané volnosti naši! 100