LXXXII. DR. K. KRAMÁŘOVI

LXXXII.
DR. K. KRAMÁŘOVI
Vše dal jste v sázku: pohodlí i zdraví a celé republice ukazoval své čisté ruce i tu šibenici kde nevisel jste; spousty řečí pouštěl jste na vyprahlé duše republiky i vtipů rakety jste vypaloval – a všecko marně. Nechce jíti s vámi a za vámi ten divný Čechoslovák. Je mi vás líto. Jinak než těm druhým. Šli spolu jsme a rozešli se kdysi, a já bil do vás, když jste v plné síle stál na vrcholku dní života svého. Až v žaláři zas, kde nám bajonety rakouské soldatesky byly svědky, jsme znovu podali si pevné ruce. A šli jsme spolu chvíli, jak jdou lidé, když po dnech přízně, po dnech nenávisti jim zbylo trochu blahovolné úcty. A já jsem viděl ten váš osud bědný: být jedničkou před řadou prázdných nicek krýt čistou rukou špínu cizích dlaní, být modlou uctívanou beze víry, být heslem zhrdaným, být bez obsahu a přežít sebe – z osudů všech lidských los nejtrpčí a úděl nejbědnější. Je mi vás líto. Vy jste viděl vždycky jen oči, v kterých rozsvítili světla k oslavě vaší – a já viděl, cítil škleb posupný a shovívavý výsměch 147 těch, jež jste chtěl mít svými učedníky. A vím, že dnes i viniti vás budou z té porážky své, vojevůdče bědný. Je mi vás líto. Vidím duši vaši a vím, že nechápe ten odklon doby a všemu v světě vinu bude dávat jen sobě ne. Snad sní už v hrdém vzdoru o nových výpravách a nových bojích – prý v politice jako na jevišti je žízeň po úspěchu kouzlem strašným. A já bych rád tak viděl, byste kreslil kruh kolem sebe, vyhnal z něho všecko, co lepilo se dosud k rukoum vašim, a zbyl tam sám v hrdosti nepřístupné. Vždyť byly ve vás sklony poetické, i knihy miloval jste, vážnou hudbu, hru oblaků nad korunami stromů – to vše dnes ještě stačiti by mohlo pro večer žití. Býti poraženým – pohanou není. Nést pak přímo hlavu a nevstupovat, kde vám ublíženo – je čestným požadavkem hrdých duchů. Ach, dovedete poznat signál časů a dovedete vstoupit v pravou chvíli do vlaku správného, jenž odveze vás z míst, kde je práce vaše ukončena? Já musil tohle říci. Vzpomínám teď těch dávných časů, kde jsme byli mládi, své lety měli před sebou, své cíle i život celý. Je mi vás dnes líto. 16. listopadu 1925.
148