LXXXII.
DR. K. KRAMÁŘOVI
Vše dal jste v sázku: pohodlí i zdraví
a celé republice ukazoval
své čisté ruce i tu šibenici
kde nevisel jste; spousty řečí pouštěl
jste na vyprahlé duše republiky
i vtipů rakety jste vypaloval –
a všecko marně. Nechce jíti s vámi
a za vámi ten divný Čechoslovák.
Je mi vás líto. Jinak než těm druhým.
Šli spolu jsme a rozešli se kdysi,
a já bil do vás, když jste v plné síle
stál na vrcholku dní života svého.
Až v žaláři zas, kde nám bajonety
rakouské soldatesky byly svědky,
jsme znovu podali si pevné ruce.
A šli jsme spolu chvíli, jak jdou lidé,
když po dnech přízně, po dnech nenávisti
jim zbylo trochu blahovolné úcty.
A já jsem viděl ten váš osud bědný:
být jedničkou před řadou prázdných nicek
krýt čistou rukou špínu cizích dlaní,
být modlou uctívanou beze víry,
být heslem zhrdaným, být bez obsahu
a přežít sebe – z osudů všech lidských
los nejtrpčí a úděl nejbědnější.
Je mi vás líto. Vy jste viděl vždycky
jen oči, v kterých rozsvítili světla
k oslavě vaší – a já viděl, cítil
škleb posupný a shovívavý výsměch
147
těch, jež jste chtěl mít svými učedníky.
A vím, že dnes i viniti vás budou
z té porážky své, vojevůdče bědný.
Je mi vás líto. Vidím duši vaši
a vím, že nechápe ten odklon doby
a všemu v světě vinu bude dávat
jen sobě ne. Snad sní už v hrdém vzdoru
o nových výpravách a nových bojích –
prý v politice jako na jevišti
je žízeň po úspěchu kouzlem strašným.
A já bych rád tak viděl, byste kreslil
kruh kolem sebe, vyhnal z něho všecko,
co lepilo se dosud k rukoum vašim,
a zbyl tam sám v hrdosti nepřístupné.
Vždyť byly ve vás sklony poetické,
i knihy miloval jste, vážnou hudbu,
hru oblaků nad korunami stromů –
to vše dnes ještě stačiti by mohlo
pro večer žití. Býti poraženým –
pohanou není. Nést pak přímo hlavu
a nevstupovat, kde vám ublíženo –
je čestným požadavkem hrdých duchů.
Ach, dovedete poznat signál časů
a dovedete vstoupit v pravou chvíli
do vlaku správného, jenž odveze vás
z míst, kde je práce vaše ukončena?
Já musil tohle říci. Vzpomínám teď
těch dávných časů, kde jsme byli mládi,
své lety měli před sebou, své cíle
i život celý.
Je mi vás dnes líto.
16. listopadu 1925.
148