XLVI. TUZE ČASOVÉ ZPÍVÁNÍ

XLVI.
TUZE ČASOVÉ ZPÍVÁNÍ
Pánbů ví, tak vítr brával klobouky nám v ráz a mih, jak teď smetá jeho nával se hlav korunovaných čepice ty všelijaké starým v ples i mládeži – nebyl by čas, by vzal také čapku panu papeži? Baňka s trojím kruhem arci věc je tuze komická, dát ji nosit ještě starci, žádost už je nelidská, řekněte sám prompte, stricte, že ta blabuň přežilá, svatý otče Benedicte, dost už dlouho sloužila! Do starého haraburdí v museální rarity, ať se leckdo leckde durdí patří dnes už krámy ty – a když dneska s lebek letí koruny všech útvarů, dejme tam i, drahé děti, papežskou tu tiaru! Když už čisto, ať je čisto ve všem všudy důkladně – staré krámy na své místo 76 v plném počtu pořádně, ruka se teď k ruce tulí, volny jsou, je volný vzduch – pryč s tou římskou ochechulí, ať je také volný duch! 1918.
77