C. JASNÉ VÝHLEDY

C.
JASNÉ VÝHLEDY
Seděl mi v pokoji, rukama mával, důtklivé akcenty slovům svým dával, jeden z těch našinců, jenž podle zvyku pro státní nemoci má apatyku, nemoci probírá, léky k nim vybírá, prstem vzduch probodá a sází rány všem škůdcům národa na všechny strany. Tuze prý do moll jdou mé verše dravé, pro duši národa nejsou prý zdravé, měl prý bych nadšení rozsívat raděj, víru prý hlásati, buditi naděj, že je tu lepší čas, že bude dobře zas, vždyť přec rok od roku stoupáme vzhůru po dráze pokroku přes zlobnou chmuru. 171 Ta krise morální, jíž stát je chorý, prý mizí zřetelně za doly, hory, zřejmě prý proniká, co nesmí ostat: stát není pro strany, strany jsou pro stát, prý už je jasně zřít, jak našich dějin nit vine se z klubíčka určení svého: trochu víc Havlíčka, míň Stříbrného. Jdem-li prý k detailům, zřejmo je všude, senát že odstranit potřeba bude, pak provést restrikci v poslanců řadě, konečně restrikci ve slavné vládě – má-li se šetřiti, prý nutno začíti, vždyť ten náš malý stát opravdu má tu nákladný aparát velikých států. A má-li dál se jít: nejsme zvěř němá, člověk zde člověku, vlkem být nemá, 172 je třeba zlidštění dle nové noty, zporážet v národě kastovní ploty, ta demokracie ať v nás už ožije, žít budem čileji, to prý nás hubí, že dosud máme jí jen plné huby. Vše to se obrací, jak tvrdí mnozí, ruší se auta i saloní vozy, a vyšší společnost v upřímném citu padnout už nechává exclusivitu, přísahá dojista, že vše se uchystá – – odpusť však čtenáři, že toho dost mi, co s ohněm ve tváři líčil ten host mi. Vždyť on mi vykládal, jak se už cítí, že nám je minulost kořenem žití: mrtví že žijí v nás, my že z nich rostem, že nejsou víc už jen náhodným hostem 173 při našich slavnostech! Že jejich duch a dech proniká všecky dny – jak jdou tak řadou – pobídkou, příklady, výstrahou, radou! Vždyť on v svém nadšení šel za hranice; odnikud nehrozí zkáza prý více, doma prý – známek je určitých dosti – kol státu seskupí se národnosti – a tak prý nemám být na příště černovid, mám prý zřít v budoucnost nadšeným zorem, prý budem – možná dost – Evropě vzorem... Dneska je v Bohnicích člověk ten rázný zavřen – prý nadobro – se zlými blázny; myslím, že obrazy, které mi snoval patrně před lidmi kdes opakoval, zkoumali jeho stav, našli, že není zdráv – do Bohnic nato pak 174 s nebohým bratrem – já tehdy – – nejsem však přec psychiatrem. 175 POZNÁMKA
Odpovědi a invektivy, adresované prof. dr. Zd. Nejedlému čtěte se sordinou: přemýšlím totiž o něm a vidím, že má dobrou vůli – zbaví-li své oči postranních klapek, naučí-li se logicky myslit a lidsky psát – bude možno se s ním a jeho činností počítat.
[176] OBSAH
I.
SNY A NADĚJE
I. Dějiny11 II. Listopadový večer12 III. In memoriam13 IV. 17. ledna 191514 V. E. Mandlerovi16 VI. Habent sua fata18 VIL V Čechách 191520 VIII. Při západu21 IX. Únor23 X. Časový popěvek24 XI. Březen25 XII. Verše26 XIII. Aurea aetas27 XIV. P. Bezručovi29 XV. Povzbuzení mladému básníkovi30 XVI. Meditace32 XVII. Den Husův33 XVIII. Dva epigramy34 XIX. Hlavu vzhůru!35 XX. Památce padlého Jara Maliny36 XXI. Relikvie37 XXII. Staroměstské náměstí39 XXIII. 1620–19??40
[177] XXIV. Básník41 XXV. Před zahalenými zítřky42 XXVI. Čas43 XXVII. Svatodušní44 XXVIII. Na přechodu45 XXIX. Sirotkům46 XXX. Objevují se lidé-ponorky47 XXXI. Historie rozchodu48 XXXII. Opatrným u nás49 XXXIII. Bilance50 XXXIV. Šest epigramů52 XXXV. U nás54 XXXVI. Popěvek55 XXXVII. K sedmdesátinám El.Krásnohorské56 XXXVIII. Přípitek G. Habermanovi59 XXXIX. Vídeňským přátelům61 XL. Trosečníci64 XLI. Rada spisovatelů65 XLII. Však přijde-li má hodina...66 XLIII. Vídeň67 XLIV. Blaník68 XLV. Žalm dobré vůle75 XLVI. Tuze časové zpívání76 XLVII. A ještě časové zpívání78 XLVIII. Franz Joseph80 IL. Návrat84
[178] II.
VYPLNĚNÍ
L. Po šesti letech87 LI. Věc jedna...89 LIL Vám dobře je, vy mrtví91 LIII. Při pozorování svazků92 LIV. Ta hlava96 LV. Nové strany, staří přátelé atd.98 LVI. Impromptu99 LVII. A já vám znovu pravím101 L VIII. Balada z časů nedávno minulých103 LIX. Píseň o počestném ptáku106 LX. Naléhavá státní nezbytnost108 LXI. Dobří lidé110 LXII. Náš amerikanismus111 LXIII. Pohádka112 LXIV. Kus autobiografie115 LXV. Dva soudy116 LXVI. Výtečník118 LXVII. Výsek života120 LXVIII. Skrývačka122 LXIX. Číst umět, rodáci!124 LXX. Fragment125 LXXI. Praha126 LXXII. A věřit, doufat?130 LXXIII. Žít nevírou132 LXXIV. Prof.dr. Rud. Jedličkovi133
[179] LXXV. V pause135 LXXVI. Prof.dr.Zd. Nejedlému137 LXXVII. Podzim 1925139 LXXVIII. Unum necessarium141 LXXIX. Mimochodem143 LXXX. Pro 15. listopad 1925144 LXXXI. Tak, republiko146 LXXXII. Dr. K. Kramářovi147 LXXXIII. Naše literatura149 LXXXIV. Balada vyšehradská151 LXXXV. Básnická sláva153 LXXXVI. Metamorfosy prof. dr. Zd. Nejedlého155 LXXXVII. Prof.dr.Zd. Nejedlý mi odpověděl156 LXXXVIII. –ismy157 LXXXIX. Palacký158 XC. Otázky159 XCL Horlitel zásadní160 XCII. Básníku J. Pelíškovi odpovídám161 XCIII. Zle, třikrát zle162 XCIV. Jít do sebe163 XCV. Ta škola života165 XCVI. Cos nového se rodí166 XCVII. Mezi dobrými167 XCVIII. Jarní situace168 IC. Dnes... i zítra?169 C. Jasné výhledy171
E: tb; 2004 [180]