LXXVI. PROF. DR. ZD. NEJEDLÉMU

LXXVI.
PROF. DR. ZD. NEJEDLÉMU
Tak často na mě pustil jste svou střelu, můj střapatý, kyselý konfusie – dnes odpovím jen hrstkou ritornellů. * (Prý dokud vojákem jsem byl, prý tuze – ač Zdeněk Nejedlý mě napomínal – já káru reakce táh v státní struze.) * Nuž pomůžeme trochu hlupáčkovi, – jak praví Rus – Že voják slouží mlčky dnes každý kaprál profesoru poví. * (Prý nezamyslil jsem se – jistě v pýše – a nechtěl nésti trudy Nejedlého a tovaryšem býti továryše.) * Věc nátury a vkusu. Byl bych prvý, jenž šel by s ním snad – jenže vidím, cítím, že je to nudný patron s octem v krvi. * A potom: radí, káže, hrozí hlasně, pět roků vysvětluje, přesvědčuje – a člověk ptá se: Co pak chce on vlastně? 137 (Prý nyní naříkám a pláči mnoho, leč, oč on staral se tak celá leta, prý nevidím já východiska z toho.) * (Prý čirá skepse jsem a pranic více, prý nedovedu už těch věcí chápat, jež on osvětlil jako vlasatice.) * Tak nadhodí mi spoustu věcí křepce a mám já nyní koštětem mu smýčit prach, pavučiny v pošetilé lebce? * Proč čte mě? Stačí ingeniu jeho ta otcovská a positivní moudrost starého Boleslava Jablonského. * A pro dnes tedy, konfusie, vale! Tu a tam příště dovolím si dát vám ne slzu, ale cukrlátko malé. 138