LIII. PŘI POZOROVÁNÍ SVAZKŮ „SBÍRKY ZÁKONŮ A NAŘÍZENÍ ČS. REPUBLIKY“

LIII.
PŘI POZOROVÁNÍ SVAZKŮ „SBÍRKY ZÁKONŮ A NAŘÍZENÍ ČS. REPUBLIKY“
Ondy u přítele advokáta monumentální jsem dílo viděl „Sbírky zákonů a nařízení“. Dala do vínku si republika – dílo důkladné! Řad foliantů – formanský vůz sotva postačil by, kdyby přítel chtěl se přestěhovat! – A to všechno v hlavě nosit musíš? – „Všechno. Advokát teď jako lékař stále učit musí se a v tempu pokračovat s požadavky doby, jinak: kdo stát zůstane, je ztracen“ – Pěkné požadavky! – „Pěkné. Volnost vypěstovali jsme právě vzornou. Dnes bys nenapsal „Řím“, kamaráde, ba, dnes valná část tvé celé práce propadla by konfiskační praxi, a ty, autor, by ses obeznámil jistě s kriminály republiky. Ostatně se utěš: také kritik může vlézt do nastražené pastě: zcuchá třeba odborně tvou knihu, zažaluj jej, odsoudí jej kmeti – ani pánbů s nebe nepomůže. 92 Promluv o ministru kterémkoli – vládu urazil jsi – zákon na to. Pětka, poslanci i náboženství, hlava státu – všecko pod ochranou neúprosných paragrafů stojí.“ – Tohle tedy vyplnění všeho, co jsme snili, po čem toužili jsme, zač jsme v sázku život dali kdysi! Zaslíbená země našich dědů, vidina, k níž touhy jich se nesly: oka paragrafů na občany! Republiko naše! – „Tak jest. Ano.“ – Čím víc zákonů, tím hůře státu! – „Tak jest. Ano.“ – Mrtvé paragrafy mají katovati živá slova! Sešněrovat ducha, totě hříchem, sebevraždou sebe větších států! Víš, co Mirabeau řek – „Vím, však nevím, co řek Švehla.“ – A což podvod, fígle, jak se provádějí v záři slunce, korupce stran, kupování duší, zaplacené hlasy žurnalismu, očividný posměch čistým snahám lepší minulosti, hraní s hesly, není trestno? „Není. Neboť není soudce tam, kde není paragrafů.“ 93 – Nezdá se ti, že jsme zapomněli v pravý čas sestoupit k stínům otců? – „Skoro. Neboť tohle učení se stále novým čerstvým paragrafům zprotiví se naposled i tomu, komu práva rozkoší jsou žití, jak mně byla. Ostatně: co říkáš tomu jaru? Neměli jsme zimy, nevím, nepřijdou-li mrazy v květnu, bývalo tak.“ – Ano, bývávalo. – „Podivno, že do redakce žádné nebyl dosud dodán první motýl –“ – Za to rackové se nad Vltavou vznáší v hejnech. Zeleň vyrazila z keřů Letné, na kaštanech puká každý pupen – „Poslyš, napadá mi: pěstuj jako básník lepým veršem právě tyhle věci, chceš-li vůbec časových se dotýkati themat. Psát o jiných věcech v republice, není radno, sotva bych ti prospěl jako obhájce. Tož o těch keřích, kaštanech a hejnech žravých racků, takto doufám, že snad nenarazíš na plot paragrafů. Ale počkej: vynech raděj ony ,žravé’ racky – promyslím si, prostuduji předem tenhle foliant, neb v republice 94 hříchy jsou prý mezi nebem, zemí, o nichž nezdálo se v celém žití ani advokátům – – –“ 95