Ondy u přítele advokáta
monumentální jsem dílo viděl
„Sbírky zákonů a nařízení“.
Dala do vínku si republika –
dílo důkladné! Řad foliantů –
formanský vůz sotva postačil by,
kdyby přítel chtěl se přestěhovat!
– A to všechno v hlavě nosit musíš? –
„Všechno. Advokát teď jako lékař
stále učit musí se a v tempu
pokračovat s požadavky doby,
jinak: kdo stát zůstane, je ztracen“
– Pěkné požadavky! –
„Pěkné. Volnost
vypěstovali jsme právě vzornou.
Dnes bys nenapsal „Řím“, kamaráde,
ba, dnes valná část tvé celé práce
propadla by konfiskační praxi,
a ty, autor, by ses obeznámil
jistě s kriminály republiky.
Ostatně se utěš: také kritik
může vlézt do nastražené pastě:
zcuchá třeba odborně tvou knihu,
zažaluj jej, odsoudí jej kmeti –
ani pánbů s nebe nepomůže.
Promluv o ministru kterémkoli –
vládu urazil jsi – zákon na to.
Pětka, poslanci i náboženství,
hlava státu – všecko pod ochranou
neúprosných paragrafů stojí.“
– Tohle tedy vyplnění všeho,
co jsme snili, po čem toužili jsme,
zač jsme v sázku život dali kdysi!
Zaslíbená země našich dědů,
vidina, k níž touhy jich se nesly:
oka paragrafů na občany!
Republiko naše! –
„Tak jest. Ano.“
– Čím víc zákonů, tím hůře státu! –
„Tak jest. Ano.“
– Mrtvé paragrafy
mají katovati živá slova!
Sešněrovat ducha, totě hříchem,
sebevraždou sebe větších států!
Víš, co Mirabeau řek –
„Vím, však nevím,
co řek Švehla.“
– A což podvod, fígle,
jak se provádějí v záři slunce,
korupce stran, kupování duší,
zaplacené hlasy žurnalismu,
očividný posměch čistým snahám
lepší minulosti, hraní s hesly,
není trestno?
„Není. Neboť není
soudce tam, kde není paragrafů.“
– Nezdá se ti, že jsme zapomněli
v pravý čas sestoupit k stínům otců? –
„Skoro. Neboť tohle učení se
stále novým čerstvým paragrafům
zprotiví se naposled i tomu,
komu práva rozkoší jsou žití,
jak mně byla. Ostatně: co říkáš
tomu jaru? Neměli jsme zimy,
nevím, nepřijdou-li mrazy v květnu,
bývalo tak.“
– Ano, bývávalo. –
„Podivno, že do redakce žádné
nebyl dosud dodán první motýl –“
– Za to rackové se nad Vltavou
vznáší v hejnech. Zeleň vyrazila
z keřů Letné, na kaštanech puká
každý pupen –
„Poslyš, napadá mi:
pěstuj jako básník lepým veršem
právě tyhle věci, chceš-li vůbec
časových se dotýkati themat.
Psát o jiných věcech v republice,
není radno, sotva bych ti prospěl
jako obhájce. Tož o těch keřích,
kaštanech a hejnech žravých racků,
takto doufám, že snad nenarazíš
na plot paragrafů. Ale počkej:
vynech raděj ony ,žravé’ racky –
promyslím si, prostuduji předem
tenhle foliant, neb v republice
hříchy jsou prý mezi nebem, zemí,
o nichž nezdálo se v celém žití
ani advokátům – – –“