KAREL LEGER.

Karel Mašek

Nuž, jsem již samostatným! Díky Bohu, že školám navždys bohemdáti mohu, že překonal jsem všechny obtíže, jež všední život do cesty nám staví, když cíl již zdá se býti nejblíže. Teď ze mne je snad konečně pán pravý. Jsem lékařema nezbývá mi víc než na příjmy a pacienty čekat. Však z počátku mne nezdar nesmí lekat: budu budit městečko, jež spíc nic neví o pokroku lidí, světa miz pílí mou také k žití zkvétá. Však přiznat musím, proč zvyk dávných let ku psaní denníku mne nyní nutí. Ach, omámil mne jeden růžný ret dvou modrých očí něžné pohlédnutí ba, v Praze jsem si nepomyslil věru, že kráska venkovská mne chytí v sítě a záhy takkdyž prvně v podvečeru jsem na procházce viděl dívek květ. To purkmistr také luzné dítě. Ach sny krásné, které jsem si spřádal, když v Praze jsem se kochal medicinou, mi nyní zvolna řadou všechny hynou. Nač nad knihou jsem dlouhé noci bádal, nač celé ono dlouhé učení, když z města ani vůkol z dědiny pacient nepřichází jediný? Zprv mnohý případ srdce tlučení jsem vyléčili sestra purkmistrova jím postižena byla, stará panna; však co se za mnou utvořila strana, jížbeseda vzbuzena být nová a od dob, kdy jsem řečnil před volbami již nemocní se všichni léčí sami; a nejvíc purkmistr prý nevraží na moji činnost. Ale s kuráží přec pustím se zas do dalšího boje, vždyť za vábivým tak se ženu cílem jednou stanu nad skončeným dílem, pak, Katuško, ty budeš navždy moje. umdlévám, ubývá mi síly. Ti lidé by mne hladem umořili a nemohu přec otravovat studny, by lidé tolik zdraví neměli a pro mne posílati museli. A Katuška? Ach často pohled svůdný vysýlá ke mně, naděje mi spřádá, ó vím to, drahá, že mne též máš ráda. Nuž rozhodnuto. Ožením se zítra, vždyť nesmím pokazit si kariéru a za choť vezmupurkmistrovu dceru? Ó ne, šel jsem na purkmistra zchytra, Za Katuškou jen jako za vidinou bych honil se, , chudý Kocourek, ožením se s pannou Kateřinou, to purkmistrovou sestrou. Kdo by řek’, co náhle v městě kvete nemocí a kdo vše žádá mojí pomoci! dovedně všem navracuji zdraví. Ah, k budoucnosti klíč jsem našel pravý.

Patří do shluku

politika, poslanec, parlament, ministr, politik, politický, vídeň, schůze, mandát, republika

863. báseň z celkových 1252

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ODPOVĚĎ (Viktor Dyk)
  2. 40. Něco o doktořích. (František Zdobnický)
  3. LEGENDA O DOKTORU KYTLOVI. (Antonín Klášterský)
  4. * * * Ryk velkoměsta ječel hlavní třídou. (Fred Grygar)
  5. XVI Já nevím, jaká ke mně bude zem’. (Viktor Dyk)
  6. SOUSEDSKÁ. (Karel Červinka)
  7. DUMKA NOVOBYDŽOVSKÁ (Viktor Dyk)
  8. Jireček. (Břetislav Perný)
  9. V ROZPACÍCH. (František Serafínský Procházka)
  10. Dobromyslná osoba z naší vesnice zpívá: (Viktor Dyk)