C.
JASNÉ VÝHLEDY
Seděl mi v pokoji,
rukama mával,
důtklivé akcenty
slovům svým dával,
jeden z těch našinců,
jenž podle zvyku
pro státní nemoci
má apatyku,
nemoci probírá,
léky k nim vybírá,
prstem vzduch probodá
a sází rány
všem škůdcům národa
na všechny strany.
Tuze prý do moll jdou
mé verše dravé,
pro duši národa
nejsou prý zdravé,
měl prý bych nadšení
rozsívat raděj,
víru prý hlásati,
buditi naděj,
že je tu lepší čas,
že bude dobře zas,
vždyť přec rok od roku
stoupáme vzhůru
po dráze pokroku
přes zlobnou chmuru.
171
Ta krise morální,
jíž stát je chorý,
prý mizí zřetelně
za doly, hory,
zřejmě prý proniká,
co nesmí ostat:
stát není pro strany,
strany jsou pro stát,
prý už je jasně zřít,
jak našich dějin nit
vine se z klubíčka
určení svého:
trochu víc Havlíčka,
míň Stříbrného.
Jdem-li prý k detailům,
zřejmo je všude,
senát že odstranit
potřeba bude,
pak provést restrikci
v poslanců řadě,
konečně restrikci
ve slavné vládě –
má-li se šetřiti,
prý nutno začíti,
vždyť ten náš malý stát
opravdu má tu
nákladný aparát
velikých států.
A má-li dál se jít:
nejsme zvěř němá,
člověk zde člověku,
vlkem být nemá,
172
je třeba zlidštění
dle nové noty,
zporážet v národě
kastovní ploty,
ta demokracie
ať v nás už ožije,
žít budem čileji,
to prý nás hubí,
že dosud máme jí
jen plné huby.
Vše to se obrací,
jak tvrdí mnozí,
ruší se auta i
saloní vozy,
a vyšší společnost
v upřímném citu
padnout už nechává
exclusivitu,
přísahá dojista,
že vše se uchystá – –
odpusť však čtenáři,
že toho dost mi,
co s ohněm ve tváři
líčil ten host mi.
Vždyť on mi vykládal,
jak se už cítí,
že nám je minulost
kořenem žití:
mrtví že žijí v nás,
my že z nich rostem,
že nejsou víc už jen
náhodným hostem
173
při našich slavnostech!
Že jejich duch a dech
proniká všecky dny
– jak jdou tak řadou –
pobídkou, příklady,
výstrahou, radou!
Vždyť on v svém nadšení
šel za hranice;
odnikud nehrozí
zkáza prý více,
doma prý – známek je
určitých dosti –
kol státu seskupí
se národnosti –
a tak prý nemám být
na příště černovid,
mám prý zřít v budoucnost
nadšeným zorem,
prý budem – možná dost –
Evropě vzorem...
Dneska je v Bohnicích
člověk ten rázný
zavřen – prý nadobro –
se zlými blázny;
myslím, že obrazy,
které mi snoval
patrně před lidmi
kdes opakoval,
zkoumali jeho stav,
našli, že není zdráv –
do Bohnic nato pak
174
s nebohým bratrem –
já tehdy – – nejsem však
přec psychiatrem.
175
POZNÁMKA
Odpovědi a invektivy, adresované prof. dr. Zd. Nejedlému čtěte se sordinou: přemýšlím totiž o něm a vidím, že má dobrou vůli – zbaví-li své oči postranních klapek, naučí-li se logicky myslit a lidsky psát – bude možno se s ním a jeho činností počítat.
[176]
OBSAH
I.
SNY A NADĚJE
I. Dějiny11
II. Listopadový večer12
III. In memoriam13
IV. 17. ledna 191514
V. E. Mandlerovi16
VI. Habent sua fata18
VIL V Čechách 191520
VIII. Při západu21
IX. Únor23
X. Časový popěvek24
XI. Březen25
XII. Verše26
XIII. Aurea aetas27
XIV. P. Bezručovi29
XV. Povzbuzení mladému básníkovi30
XVI. Meditace32
XVII. Den Husův33
XVIII. Dva epigramy34
XIX. Hlavu vzhůru!35
XX. Památce padlého Jara Maliny36
XXI. Relikvie37
XXII. Staroměstské náměstí39
XXIII. 1620–19??40
[177]
XXIV. Básník41
XXV. Před zahalenými zítřky42
XXVI. Čas43
XXVII. Svatodušní44
XXVIII. Na přechodu45
XXIX. Sirotkům46
XXX. Objevují se lidé-ponorky47
XXXI. Historie rozchodu48
XXXII. Opatrným u nás49
XXXIII. Bilance50
XXXIV. Šest epigramů52
XXXV. U nás54
XXXVI. Popěvek55
XXXVII. K sedmdesátinám El.Krásnohorské56
XXXVIII. Přípitek G. Habermanovi59
XXXIX. Vídeňským přátelům61
XL. Trosečníci64
XLI. Rada spisovatelů65
XLII. Však přijde-li má hodina...66
XLIII. Vídeň67
XLIV. Blaník68
XLV. Žalm dobré vůle75
XLVI. Tuze časové zpívání76
XLVII. A ještě časové zpívání78
XLVIII. Franz Joseph80
IL. Návrat84
[178]
II.
VYPLNĚNÍ
L. Po šesti letech87
LI. Věc jedna...89
LIL Vám dobře je, vy mrtví91
LIII. Při pozorování svazků92
LIV. Ta hlava96
LV. Nové strany, staří přátelé atd.98
LVI. Impromptu99
LVII. A já vám znovu pravím101
L VIII. Balada z časů nedávno minulých103
LIX. Píseň o počestném ptáku106
LX. Naléhavá státní nezbytnost108
LXI. Dobří lidé110
LXII. Náš amerikanismus111
LXIII. Pohádka112
LXIV. Kus autobiografie115
LXV. Dva soudy116
LXVI. Výtečník118
LXVII. Výsek života120
LXVIII. Skrývačka122
LXIX. Číst umět, rodáci!124
LXX. Fragment125
LXXI. Praha126
LXXII. A věřit, doufat?130
LXXIII. Žít nevírou132
LXXIV. Prof.dr. Rud. Jedličkovi133
[179]
LXXV. V pause135
LXXVI. Prof.dr.Zd. Nejedlému137
LXXVII. Podzim 1925139
LXXVIII. Unum necessarium141
LXXIX. Mimochodem143
LXXX. Pro 15. listopad 1925144
LXXXI. Tak, republiko146
LXXXII. Dr. K. Kramářovi147
LXXXIII. Naše literatura149
LXXXIV. Balada vyšehradská151
LXXXV. Básnická sláva153
LXXXVI. Metamorfosy prof. dr. Zd. Nejedlého155
LXXXVII. Prof.dr.Zd. Nejedlý mi odpověděl156
LXXXVIII. –ismy157
LXXXIX. Palacký158
XC. Otázky159
XCL Horlitel zásadní160
XCII. Básníku J. Pelíškovi odpovídám161
XCIII. Zle, třikrát zle162
XCIV. Jít do sebe163
XCV. Ta škola života165
XCVI. Cos nového se rodí166
XCVII. Mezi dobrými167
XCVIII. Jarní situace168
IC. Dnes... i zítra?169
C. Jasné výhledy171
E: tb; 2004
[180]