LXXX.
PRO 15. LISTOPAD 1925
Já doufám, při volebním aktu slavném
že nepohřeším vzácné podívané,
jak bývalo to kdysi v čase dávném
a jak to bohdá nyní nepřestane:
Zde chorý občan, ovšem nár. demokrat,
v nosítkách k urně posluhy je nesen,
když Osud stranu o tolik už okrad –
ten antický zjev nechť je neotřesen.
Zde obraz síly: soudruh. Odhodlání
a zápal v očích jeví jako vždycky
a z jeho arci „zmozolených“ dlaní
jde v urnu lístek soc. demokratický.
I obraz něhy: otec s pěti syny,
jež zároveň jsou také bratry jeho,
pro blaho strany, ba i domoviny,
jdou volit stranu bratra Stříbrného.
A zvláštní zbožnost: s nemluvnětem matka
je rozhodnuta pro lidovou stranu,
má v očích záři, zář je ovšem „sladká“
neb koná dílo libé světů Pánu –
a panu faráři a také „Čechu“,
jeť v naší tmě to rozsvícená svíce –
a Václav Myslivec teď pro potěchu
pít bude denně o pět plzní více.
144
Tož prosím vroucně pány lokálkáře,
nechť zjevy ty jen pilně znamenají,
ať na voliče padne trochu záře,
ať také něco z těchto voleb mají.
145