V přístavě.

Josef Svatopluk Machar

Kde jsou ony bouřné roky, kde je dávných lásek řad, kde ty teskné, hořké sloky, kam jsem všechnu bolesť klad!? Časy divné, dávné časy!... A ty roky míjejí a my jdeme všichni asi žití všední kolejí... Avšak těmi verši mými zpiti jsou teď poeti, dle nich tepou nové rýmy, plné slz a prokletí, dnes je hořkým ku své milé mnohý básník po vlastech, v časopisy, knížky bílé vrhá kousavý svůj vzdech – proč? Ó, dámy, prosím nyní, odpusťte těm druhům mým: vy ni oni nejsou vinni – jenom já jsem vinen vším! Projdou dny ty, přejdou řasy, a jak roky míjejí, jak já, vy i oni asi půjdou všední kolejí. Já svůj žal i radosť zase, nejkrásnější z veršů svých, ženě svojí zlatovlasé píšu do rtů nachových. Pár knih už dal v ty rtíky, aniž by svět číst je směl – pro klid duše – bohudíky, pro mou slávu – bohužel...

Patří do shluku

kritik, napsat, autor, psát, čtenář, verš, honorář, přečíst, literát, nakladatel

107. báseň z celkových 821

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. O nás, na něž tvrdý osud (Beneš Doubravský)
  2. None (Otakar Červinka)
  3. Tasso. (Jaroslav Vrchlický)
  4. NA VĚJÍŘ. (Petr Fingal)
  5. PÍSEŇ ŽIVOTA. (Josef Svatopluk Machar)
  6. XLVI. Vždy slýchám: lidé básně skládají (Vítězslav Hálek)
  7. Ó, ROSTEM’... (Antonín Klášterský)
  8. BLAŽEJ JORDÁN SE PŘEDSTAVUJE. (Louis Křikava)
  9. None (Jan Neruda)
  10. LITERÁRNÍ BURLESKA. (Karel Dostál-Lutinov)