DVĚ SLOKY
Mám rád ten soubor vděků tvých,
tvůj zjev i chůzi, řeč i smích,
tvých vlasů parfum i tvůj šat,
má duše slyší v snění ráda
z tvé hrudi i ten sykot hada,
ač tuším, že mě uštkne snad...
Ať uštkne! Žití mého sen
byl tuze draze zaplacenzaplacen,
již než jsem znal tě, duše má –
co s ním? Več ještě doufat smíme?
Čím dráž ten život zaplatíme,
tím méně pro nás ceny má...
81