ZA RANNÍHO ÚSVITU V ATHENÁCH.

Josef Svatopluk Machar

Zář ranní bledne, Chrysillo, a kohout svým zpěvem hlásí bílé denní světlo. Už zlatorohý měsíc klesá s nebes, kde vládl sboru plápolavých světel – shasneme lampu, svědka naší noci, jenž viděl vše a maně nás as zradil. Chrysillo vonná, stárne svět i bozi, Tithonos sestár! Tvrdě vyhnal z lůžka svou ženu Eos, časně vyštval do tmy ji zlatoprstou, usměvavou, štíhlou, ač měla ještě spánkem rudá líčka. Shled naší lampy paprsk zabloudilý Tithonos, starý mrzutec a sobec, a vytušil to štěstí, noci naší a tupých starců závistníků zvykem chtěl zničiti je... Proto vyštval z lůžka svou mladou ženu, zlatoprstou Eos.

Patří do shluku

zasmušilý, čarovábný, zimný, klenba, clona, táborský, šerý, bájný, arkáda, řasný

157. báseň z celkových 185

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. REGINA ISOLANOVÁ. (Otakar Červinka)
  2. SATANELA. (Jaroslav Vrchlický)
  3. JIŽ SVITÁ. (Otakar Mokrý)
  4. PŘI LAMPĚ. (Otakar Mokrý)
  5. Farář. (Emanuel z Čenkova)
  6. 68. Noc jasná byla jako den, (Josef Kuchař)
  7. Mé sny. (Svatopluk Čech)
  8. Z hor. (Herma Pilbauerová)
  9. FONTANA DI TREVI. (Otakar Mokrý)
  10. DOMINE, QUO VADIS? (Otakar Mokrý)