JIŘINA,
držíc dvě figury loutkového divadla, improvisuje:
Čert s myslivcem se v krčmě sešli,
by odpočali na chvíli,
z jednoho džbánku napili se
a tak se spolu bavili:
– Nu, u vás v pekle pořád teplo,
no, to je věru dobrota,
psí zima venku, vítr fičí,
a v uhlí strašná drahota. –
– Ba, u nás teplo. Ale, pane,
z těch hříšníků jde strašný smrad,
a pro průvan se nedá ani
kol pecí řádně provětrat. –
– Tak. Jak se vede Jidášovi,
jenž zradil pána Ježíše? –
– Byl na zádech už upečený
a smaží se teď na břiše. –
39
– Hm, nepříjemné. Račte, prosím,
snad pod Jidášem topit sám? –
– Tak, prosím. Já mám vůbec zrádce
a dobře pod ně přikládám. –
– Toť zajímavé. Kteří páni
jsou to tak, prosím, zejména? –
– Nu, Štěpán z Pálče, zrádce Husův,
ta liška zlá a pálená,
Milota z Dědic, Čapek ze Sán
a Sigmund, šelma ryšavá,
a tomu, pane, zvláště topím,
neb zradil bratra Václava. –
– Společnost pěkná. Druzí čerti
též mají mnoho na práci? –
– To nevím, pane, u nás každý
se jen kol svého trmácí. –
– A Lucifer? –
– Ó náš pan kniže
na trůně sedí ze zvyku
a z tlustých kněh si dává čísti
seznamy nových hříšníků. –
40
– A Luciferka? –
– Leží právě,
má bolest v zádech, v hrdle pal,
když byla ondy na procházce,
kříž po ní někdo udělal. –
– Jo, jo, – řek myslivec a dopil.
– Tak s bohem, musím už zas jít. –
– Tak s pánembohem! Jdu též hnedle,
čas bude v pece přiložit. –
41