JIŘINA,

JIŘINA, držíc dvě figury loutkového divadla, improvisuje:
Čert s myslivcem se v krčmě sešli, by odpočali na chvíli, z jednoho džbánku napili se a tak se spolu bavili: – Nu, u vás v pekle pořád teplo, no, to je věru dobrota, psí zima venku, vítr fičí, a v uhlí strašná drahota. – – Ba, u nás teplo. Ale, pane, z těch hříšníků jde strašný smrad, a pro průvan se nedá ani kol pecí řádně provětrat. – – Tak. Jak se vede Jidášovi, jenž zradil pána Ježíše? – – Byl na zádech už upečený a smaží se teď na břiše. – 39 – Hm, nepříjemné. Račte, prosím, snad pod Jidášem topit sám? – – Tak, prosím. Já mám vůbec zrádce a dobře pod ně přikládám. – – Toť zajímavé. Kteří páni jsou to tak, prosím, zejména? – – Nu, Štěpán z Pálče, zrádce Husův, ta liška zlá a pálená, Milota z Dědic, Čapek ze Sán a Sigmund, šelma ryšavá, a tomu, pane, zvláště topím, neb zradil bratra Václava. – – Společnost pěkná. Druzí čerti též mají mnoho na práci? – – To nevím, pane, u nás každý se jen kol svého trmácí. – – A Lucifer? – – Ó náš pan kniže na trůně sedí ze zvyku a z tlustých kněh si dává čísti seznamy nových hříšníků. – 40 – A Luciferka? – – Leží právě, má bolest v zádech, v hrdle pal, když byla ondy na procházce, kříž po ní někdo udělal. – – Jo, jo, – řek myslivec a dopil. – Tak s bohem, musím už zas jít. – – Tak s pánembohem! Jdu též hnedle, čas bude v pece přiložit. – 41