JUBILEJNÍ.

JUBILEJNÍ.
Nu, když to cifry přesně hlásí, když v novinách čtu o tom zvěst, když stříbrem přesvědčují vlasy – tož čtyřicítka tady jest. A vážné dumy jít by měly, úvahy těžké duchem tím – však buď mi svědkem Olymp celý: já tíhu těch let necítím! Krev bujnost má svých dvacíti let, duch shrbeně se nenese, a mám-li z luku k cíli střílet, páž železná se netřese. Já v bojích rost. Vzpomínky moje jdou těžkým krokem. Nebudu je vyvolávat. – Za ty boje však žehnat musím Osudu! 13 Za bídu, strasti, utrpení, zlost hlupců, přátel prorady, za rány v přímém zápolení i zákeřnické výpady – dík, za vše dík! A mám-li jíti tou drahou dále, půjdu rád! A proto účty toho žití dnes nebudeme zavírat! Má čtyřicítko, je mi líto, že nelze na tě ohled vzít, že musíš skoro incognito a hezky ostře se mnou jít, neb doufala-lis, že co paní ty vejdeš do mých veřejí – to pošetilé bylo přání i s pošetilou nadějí. Však, Madame, hleď, ty číše vína tu hrají bleskem krvavým: tož sedni a pít nebuď lína, vždyť já jsem pánem laskavým! 14 Pij na své zdraví, svoji službu, by příjemně ti plynula, na boje příští, ducha tužbu i na čest bojů z minula. Na zdraví přátel v dálném kraji tu číši, Madame, nyní vznes, pak připij všem, kdož vzpomínají nás v dobrém s číší vína dnes! 15