SLÁVA.

SLÁVA.
Už všude „mistrem“ arci sluji a v rýmu mladí druzi mí mně knihy svoje dedikují s přípisy mnohdy vzletnými. Mně rukopisů k soudu stohy posýlá studentíků dav, mou podobiznu chce mít mnohý a „čtenářka“ zas autograf. Hněv a zášť uchovavše skrytou, mě chválí mnozí z vrahů mých, mé citáty jsou autoritou ve mnohých věcech spletitých. Mé jméno v „lid“ jde. Atom jeho dost často stává přede mnou, spíš podporu chce z měšce mého než z úst mých radu dojemnoudojemnou. 109 Než znalců, mám víc chvalořečí, než čtenářů, víc ctitelů – jak, hasne takhle plamen něčí a má zbýt trochu popelu? Zapomněl zmlknout v čas jsem pravý? Zapomněl v čas svůj k stínům jít? – Já nechci proklaté té slávy, já chci se ještě o ni bít! 110