PAEDAGOGICKÁ ROZPRAVA.

PAEDAGOGICKÁ ROZPRAVA.
Sylva čte: Patř, ó synu, na ty včely, co je pudí z oulů ven, co je vábí z klidné celly ku květinám sterých jmen? S nimi pestří motýlové, každý skvostně ozdoben, letí jako průvodcové na luh, sad i květný len. Ty pak nebuď motýlovi, ale včele podoben, včela ta každému loví, ale motýl sobě jen... Já: Co praví básník? Básník, Sylvo, praví, že drobná včelka zrcadlo ti staví, jak nezištným být v životě a práci. Co pestrý motýl v titěrnostech ztrácí i den i život, včela sbírá s pílí a o plod práce s člověkem se sdílí – 48 Sylva: A myslíš, táto, že ta malá včela se pro člověka celé léto dřela? Že vítá jej a že je tuze ráda, když hrabivě jí v její domky vpadá? Víš, proč si člověk na hlavu dá kukli, jak uhlím čadí, když se na něj shlukly? Ó to už motýl věru moudřejší je, že nesbírá a tuze nepracuje, ten ví, jak by to krásně vypadalo, kdyby si spořit začal jen dost málo... V těch verších je to líbezné a zvučné, však tuze lhou ty básně mravoučné. 49